Tvoření je mou celoživotní vášní. Už od dětství mě fascinovaly barvy, rozmanité materiály a nekonečné možnosti, jak vyjádřit své myšlenky a emoce skrze vlastnoruční tvorbu.

Vystudovala jsem pedagogickou fakultu se zaměřením na výtvarnou výchovu a český jazyk. Dlouhá léta jsem s láskou předávala radost z umění dětem ve škole. Učení mě naplňovalo, ale nastal čas ponořit se naplno do vlastní tvorby.

Začínala jsem malbou, poté mi učarovalo drátování a v posledních letech jsem objevila kouzlo keramiky. Práce s hlínou mě nepřestává překvapovat – její možnosti jsou nekonečné a naprosto fascinující.

A právě v této fázi mé životní cesty vzniklo NADNEBÍ – místo, kde se tvoří srdcem. Název vymyslela moje dcera, když byla malá, a já v něm okamžitě ucítila přesně to, co jsem hledala: klid, radost, lehkost... prostor, kde se cítím jako doma. Možná v sedmém nebi – nebo ještě o kousek výš.

Než si některý z hrnečků najde cestu k vám, ráda bych vám prozradila, co všechno předchází tomu, než se stane součástí vašeho domova a malých každodenních rituálů.

Keramiku netvořím ve spěchu ani pod tlakem. Neumím to – a ani se to nechci učit. Hlína potřebuje čas. A já jí ho dávám. Každý hrnek projde mnohokrát mýma rukama. Od prvního doteku hlíny až po poslední kontrolu po posledním výpalu. Během této cesty získává každý kousek svůj vlastní charakter.

Každý hrníček či miska prochází pečlivým procesem: nejprve je vytočen, poté obtočen a pokud má ouško, je vytvořeno klasickou hrnčířskou technikou – tažením. Následuje fáze originální malby engobami, důkladné sušení a první výpal. Poté přichází glazování a finální výpal při vysoké teplotě.

Tvořím s respektem k tradičnímu řemeslu a jde mi především o kvalitu, nikoli o kvantitu. Raději vytvářím malé kolekce. Každý kus vzniká a je dekorován jednotlivě, a proto se mohou v drobných detailech lišit. Tyto malé odchylky nejsou vadou, ale přirozeným otiskem ruční práce, a každý kousek tak nese svůj vlastní příběh.

Hrníčky netvořím jako dekoraci do vitríny. Tvořím společníky pro každodenní chvíle. Některé věci totiž vznikají pomalu, aby mohly zůstat dlouho. Věřím, že čím déle je používáme, tím víc patří do našeho života. A že i obyčejný okamžik s kávou nebo čajem se může proměnit v malou chvíli klidu a rozjímání.

Jsou to chvíle, které stojí za to zpomalit.

A bude mi velkou ctí, pokud vás v těchto okamžicích bude provázet právě moje keramika.

Děkuji, že dáváte prostor věcem, které vznikají pomalu. Děkuji, že jste tady se mnou.
Zuzka..

Vítejte v NadNebí